Historie Chorvatska
Počátek chorvatské historie je zahalen do roušky tajemství a otázek. Dodnes zůstávájí detaily o vzniku Chorvatského národa neznámé. Například historici se neshodnou na původu prvních kmenů Chorvatů. Byli opravdu Slované a pokud ano, jak úzce jsou spjati s ostatními slovanskými kmeny? Jak osídlili zemi, kterou dnes známe jako Chorvatsko? Při pohledu dále se chorvatská historie stává ještě složitější, a to díky příchodu dalších etnick a národů. Bez ohledu na tyto otázky je několik zřetelných a zásadních bodů v chorvatské historii.
ŘÍMSKÉ CHORVATSKO
Od asi 11.st. př. n. l. až do 5.st. n.l., území ovládali Římané. Během této éry, v hranicích dnešního Chorvatska vznikla pobřežní oblast Dalmácie (odtud pochází nízev roztomilého skvrnitého psa) a severní oblast známá jako Panonie. Římané v jejich dobyvatelském rozkvětu vybudovali síť silnic, které propojily dalmátské pobřeží až s Egejským mořem, Černým mořem i Dunajem, čímž region získal na hojnosti. Palác císaře Diokleciána ve Splitu je největší římskou památkou ve východní Evropě a připomíná tak bývalou slávu tohoto místa. Pozůstatky římského impéria v Solinu, městě, které bylo kdysi římským hlavním městem pod názvem Salona, bohužel už nejsou až tak zachovalé. Naopak dosud stojící velkolepý amfiteátr v Pule je považován za menšího bratra Kolosea v Římě.
PŘÍCHÁZEJÍCÍ CHORVATSKÉ KMENY
Zatímco Římská říše byla prosperující a moderní společností,, chorvatské a další slovanské kmeny přežívaly ve skromnějších podmínkách. Někteří historici si myslí, že jejich domovinou bylo území dnešní Ukrajiny. Žili v kmenových komunitách a v 7.století se chorvatské kmeny stěhovaly do oblastí Panonie a Dalmácie.
ROZŠÍŘENÍ KŘESŤANSTVÍ
Roku 800 n.l. franský císař Karel Veliký, vládce západní Evropy a první skutečné velmoci od pádu Říma, dobyl Dalmácii. Současně začal realizovat plán přivést Chorvaty ke křesťanství. Po Karlově smrti roku 814 n.l. Získala většinu Dalmácie pod kontrolu Byzantská říše, zatímco Panoniae zůstala pod nadvládou Franků. Rozšíření křesťanství posílilo kulturní vazby na Řím a také se ukázalo být sjednocujícím faktorem při utváření národní identity. Dnes je asi 90% Chorvatů katolického vyznání.
STŘEDOVĚKÉ KRÁLOVSTVÍ
Chorvatsko se stalo královstvím po korunovaci krále Tomislava v roce 925. Tomislav sjednotil Dalmácii a Panonii v jedno království. Pod jeho vládou se Chorvatsko stalo jednou z nejmocnějších
zemí na Balkáně, ačkoli přesný zeměpisný rozsah jeho království není znám. Po jeho smrti jeho nástupci vládli samostatně až do druhé poloviny 11.st., kdy vstoupilo do personální unie s Uherským království. Předmětem dohody bylo vedení jedním panovníkem, v ostatním rozhodovaly obě země samostatně.
Proč se Chorvatsko spojilo s Uherskem je otázkou mezi historiky. Podle výzkumu ze strany americké kongresové knihovny se maďarský král Ladislav stal novým vládcem Chorvatska roku 1091 po smrti posledního chorvatského krále. V zemi měla rozhodovací pravomoc instituce v podobě shromáždění šlechticů známá pod názvem Sabor. V 15. století se Chorvatsko dostávalo pod tlak Turků, když se Osmanská říše snažila obsadit Balkán. Po staletích porobení, bojů a konečné porážce turecké armády se Chorvatsko připojilo k Habsburké říši. Po rakousko – uherském vyrovnání bylo Chorvatsko začleněno zpět do Uherské říše.
KRÁLOVSTVÍ JUGOSLÁVIE
V roce 1918 po skončení první světové války a pádu Rakousko-Uherské říše Chorvatsko opět získalo samostatnost. Chorvaté spojili síly se Srby a vytvořili "Království Srbů, Chorvatů a Slovinců". Tohle "Království Jugoslávie" ale záhy bylo zmítáno nestabilitou a občanskou válkou mezi etniky i politickými skupinami. Jednu se skupin, Partyzány, vedl Josip Broz Tito, který získal širokou podporu a po druhé světové válce se stal vládcem Jugoslávie.
KOMUNISTICKÁ JUGOSLÁVIE
Pod vedením Tita, Jugoslávie, kam patřila i Bosna a Herzegovina, Chorvatsko, Makedonie, Černá Hora, Slovinsko a Srbsko, přijala plánované socialistické hospodářství a soukromé továrny a obchody byly znárodněny. Tito transformoval převážně zemědělskou Jugoslávii na průmyslovou výrobu. Po Titově smrti roku 1980 se však problémy v jugoslávském systému rozhořely. Ekonomika byla slabá, Slobodan Miloševič podporoval srbský nacionalizmus a jugoslávská vláda se stala neudržitelnou. Chorvatsko vyhlásilo nezávislost na Jugoslávii dne 25. června 1991 v den, který je dnes oslavován jako Den Státnosti. V té době Srbové žijící na chorvatském území vyhlásili v teritoriu Krajina svou nezávislost na chorvatské vládě.
Následovala občanská válka.
VÁLKA A MÍR
Bosenské války v letech 1992-1995 byly bitvami mezi Srby, Chorvaty a Bosňany o území a jsou charakterizovány jako nejkrvavější události v Evropě od druhé světové války. Přibližně 100 000 lidí zemřelo, velká část z toho byli civilisté a válečné zločiny byly na denním pořádku. Daytonská mírová dohoda byla podepsána až 14. prosince 1995 a válka tak oficiálně skončila.
MODERNÍ CHORVATSKO
Téměř 2 desetiletí po konci války je Chorvatsko zavedeno jako bezpečná, nezávislá a turisticky přátelská země. S rostoucí ekonomikou a stabilní vládou Chorvatsko vstoupilo do EU 1.7.2013.
